Týden 10 – 100 dní modliteb

29. května – 4. června 2020 

„Krása ve zkroušení”

Napsala: Melody Mason

Asi nikdy nezapomenu na to, když jsem se před několika lety připravovala na vedení modlitebního shromáždění během větší akce, jak mě Duch Svatý usvědčoval z jedné věci v mém životě, o které jsem věděla, že si ji musím s Pánem Bohem dát do pořádku. Přemožena jsem toho večera klesla na kolena a modlila se: „O, Pane, prosím, odpusť mi…”

I když jsem svůj hřích Bohu vyznala, byly tu určité kroky, které bylo nutné učinit k nápravě. Nicméně jsem je nemohla udělat ihned, a tak jsem nevěděla, co teď dělat. Měla bych dále pokračovat se svými povinnostmi, které jsem měla v rámci své modlitební služby? Nebo bych měla najít někoho jako dočasnou náhradu za sebe, dokud se věci nevyřeší?

Pro mě jako pro uznávaného vedoucího misijní organizace, bylo pomyšlení na přiznání se druhým, že jsem v určité oblasti zklamala Boha, velmi ponižující. Nechtěla jsem vzbudit rozruch a vypadat duchovně slabá před svými spolupracovníky nebo před těmi, kdo navštěvovali shromáždění. A tak jsem tu noc usínala s těžkým srdcem a se slzami v očích. Spát jsem šla s rozhodnutím, že někoho požádám, aby mě zastoupil zítřejším na modlitebním setkání,

Když jsem se dalšího dne chystala najít někoho, kdy by mě zastoupil, Bůh mě zastavil a Duch Svatý ke mě začal promlouvat: „Melody, dnešní modlitební shromáždění musíš vést ty sama. Nehledej nikoho místo sebe!” „Bože, počkej, tohle nemůžeš myslet vážně?” Jen, co jsem to dořekla, vedraly se mi do očí slzy. Avšak Duch Svatý pokračoval ve své promluvě.

„Ano, chci, abys to vedla. Nicméně, nebudeš to vést jako někdo, o němž chceš, aby si ostatní mysleli, že jsi. Rozumíš?Já nehledám takové vůdce, kteří by zastírali své hříchy a chovali se, jako když je vše v pořádku. Hledám podlomené a zničené nádoby, které se pokoří natolik, že dají stranou pýchu. Pouze tehdy je mohu opravdu použít ke své slávě. Vím, že to zabolí, ale dnes se musíš se shromážděním podělit o to, z čeho jsem tě včera večer usvědčil. Buď upřímná v řeči o tom, jak jsi mě zklamala! Poté je vyzvi, aby spolu s tebou přišli ke kříži a odložili své hříchy a kompromisy. Pochop, když lidi čekají na to, aby za mnou mohli přijít, až bude vše v pořádku, pak nepřijdou nikdy.”

Znovu jsem začala odporovat. „Ale já to nemohu udělat, Pane! Co si o mě všichni pomyslí, když uslyší, jak jsem Tě zklamala?”

Duch Svatý jemně promlouval k mému srdci a obrátil mé oči směrem k nebi. „Nezáleží na tom, co si pomyslí. Tady nejde o ochranu tvé reputace. Tady jde o vzdání slávy Bohu. Jestli ale má On konat, pak ty se musíš pokořit.”

Ani nevíte, jak moc se mi toho rána chtělo neposlechnout pobídky Ducha Svatého. Kdybych mohla utéct jako Jonáš, nebo se zašít někam do jeskyně, bez váhání bych to udělala. Ale já věděla, co musím udělat. Musela jsem poslechnout.

S chvěním a se slzami v očích jsem toho rána vystoupila před stovky lidí a vyprávěla jim to, co mi Bůh vložil do srdce. Bylo by slyšet I špendlík spadnout na zem, jak všichni poslouchali. „Ježíš nás vybízí, abychom k Němu přišli takoví, jací jsme,” řekla jsem jemně a pokračovala jsem, zatímco jsem si utírala slzy z očí. „A tak já za Ním přicházím taková, jaká jsem a I vás vybízím, abyste spolu se mnou přišli ke kříži.”

Všichni po této výzvě vstali ze svých židlí a přišli dopředu. Tu a tam byl slyšet jemný pláč; lidé prosili Boha o odpuštění hříchů v té oblasti a kompromisů, které se jim vloudily do života. Duch Svatý tam tehdy s nimi byl. V knize Cesta ke Kristu je nám řečeno:  

„Poznáte-li svou hříšnost, nemarněte čas, abyste se napravili sami vlastní silou. Kolik lidí si myslí, že nejsou dost dobří, aby mohli přijít ke Kristu! Myslíte si, že se polepšíte jen vlastním úsilím? „Může snad černoch změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ Jeremjáš 13,23. Pomoc pro nás je jedině u Boha. Nesmíme čekat na silnější víru, na lepší příležitosti nebo na někoho, kdo je světější; sami nedosáhneme ničeho. Musíme přijít ke Kristu takoví, jací jsme.” (Cesta ke Kristu str. 23; Steps to Christ, p. 31)

Když se dívám zpět v čase, myslím si, že to byla jedno z nejkrásnějších a nejuctivějších modlitebních shromáždění, jaké jsem kdy zažila. Vždyť Bůh mezi námi toho rána způsobil velké očištění. Mnoho srdcí bylo zlomených a zkroušených, ale jak krásné a uzdravující bylo toho zkroušení. V Žalmu 51,17 nám Bible říká: „Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.”

Jakou oběť dnes Bohu přinesete vy? Jsou vašimi nejupřímnějšími modlitbami, jsou vašimi nejupřímnějšími skutky a nejlepšími ambicemi být Bohu mocnými svědky? I když prožíváte zkušenosti, které otřásají základy vašeho života? Naše nejlepší oběť nemá nic společného s našimi skutky. Ale je to naprosté zlomení našeho “já”, naší pýchy a soběstačnosti u kříže. Jak se krásně zpívá ve známé písni Rock of Ages (Skálo věků): “Ve svých rukou Ti nic nepřináším, jenom se chytám Tvého kříže.” Chytněme se dnes všichni toho kříže!

Melody Mason je koordinátorkou projektu United in Prayes (Spojeni v modlitbě) při Generální Konferenci. Také asistuje při vytváření materiálů na webové sttránce projektu Revival and Reformatin (Oživení a reformace) a je autorkou knihy Daring to Ask for More: Divine Keys to Answered Prayer. (Odvážit se žádat víc: Boží klíče k vyslyšeným modlitbám). Příběh, který byl výše uveden, byl převzat z její nejnovější knihy, kterou vydala letos v dubnu a která nese název Daring to Live by Every Word: Loving God with Heart, Body, Mind and Soul. (Odvážit se žít z každého slova: Milovat Boha z celého srdce, mysli a duše.)

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Kde přebývá Bůh (viz Izajáš 57,15) a jaké jsou výsledky zarmoucení podle Boha (viz 2. Korintským 7,9-11)? O co prosil David ve své modlitbě pokání (viz Žalm 51,3-21)? V protikladu k tomu, jak reagoval Saul, když byl pokárán za své hříchy (1. Samuelova 15,1-30)? Se kterou biblickou postavou se ztotožňuješ, když ti jsou ukázány tvé hříchy – s tou, která se snaží ospravedlnit se a zůstat před druhými důstojná, nebo s tou, která otevřeně se zlomeným srdcem a opravdovým pokáním vyzná svůj hřích?

VÝZVA K OSOBNÍ AKTIVITĚ: Pročítejte s modlitbou čtení na tento týden „Krása pokory”. Pokora není něčím, čeho bychom si měli vážit pouze na počátku své duchovní cesty, ale po celou dobu putování. Pročtěte si následující výzvu k osobní aktivitě, proste Boha, abyste, jestli je ve vašem životě pýcha, ji hned dokázali poddat Bohu. Také, jestli se ve vaší blízkosti nachází někdo (rodina přátelé, spolupracovníci), od něhož potřebujete žádat odpuštění, proste, ať vám dá sílu. Poslechněte vedení Ducha Svatého. (Žalm 66,18; Matouš 5,23-24, Přísloví 28,13; Matouš 6,14-15)

„. . . i když však je v očích lidí velikost toho neb onoho hříchu sebenepatrnější, není v očích Božích žádný hřích malý. Úsudek člověka není nestranný, a proto je nedokonalý; Bůh však posuzuje všechno tak, jak je to ve skutečnosti. Opilec je v opovržení a říká se mu, že se pro svůj hřích nedostane do nebe; pýcha, sobectví a hrabivost však často zůstávají bez pokárání. Přitom jde právě o hříchy, které Boha obzvlášť urážejí, neboť jsou v rozporu s milosrdenstvím, jímž se vyznačuje povaha Boží s onou nesobeckou láskou, která panuje v nepadlém vesmíru. Kdo se dopustil některého z těžkých hříchů, může mít pocit hanby a bídy a může pocítit potřebu milosti Kristovy; pýcha však nepociťuje bídu, a proto zavírá srdce před Kristem a věčným požehnáním, které přišel udělit.” (Cesta ke Kristu, str. 22; Steps to Christ, p. 30)

Pro hlubší stadium – návrhy k doplňujícímu čtení na tento týden:

Krása pokory „Výzva srdca“

„Pokorte sa pred Pánom a povýši vás.“ Jakub 4,10 (SLB)

Celý nasledovný text môže byť náročný na obsiahnutie a spracovanie počas jedného prečítania. Preto vás povzbudzujem, aby ste sa ním zaoberali dlhší čas (kľudne choďte pomaly, môže to zabrať aj viacero dní), modlite sa a robte reflexiu nad Božím slovom v uvedených porovnaniach. Keď si uvedomíte všetky svoje zlyhania, nezúfajte. Zlyhávame všetci a preto sme v tom všetci spolu. Avšak dobrou správou je, že Boh zasľúbil, že On môže zmeniť naše srdcia. (1. Jánov 1,9-10; Ezechiel 36,26)

Bolo nám povedané „Neexistuje nič, čoho by sa Satan bál tak veľmi, ako toho, že Boží ľud vyčistí cestu a odstráni z cesty každú prekážku, takže Pán bude môcť vyliať Jeho Ducha na zomdlievajúcu cirkev… Pozdný dážď príde a Božie požehnanie naplní každú dušu, ktorá je očistená od všetkého znesvätenia. Našou prácou dnes je poddať naše duše Kristovi, takže budeme spôsobilí na čas osvieženia z Pánovej prítomnosti – budeme vhodní pre krst Duchom Svätým.“ (Last Day Events,  Udalosti posledných dní, str. 192 – 193)

Biblia nám hovorí, aby sme skúmali naše srdce (Žalm 139,23-24). Naše srdce skúmame, avšak nie preto, aby sme sa neprestajne zaoberali našimi slabosťami, ale preto, aby sme si mohli uvedomiť našu obrovskú potrebu a utiekli sa k Ježišovi. Z objavu niektorých vecí o samých sebe môžete byť šokovaní, avšak nepoddávajte sa týmto slabostiam a ani sa nestarostite o to, či môžete, alebo nemôžete byť zachránení. Spasenie je zasľúbené všetkým, ktorí vyznávajú svoje hriech a hľadajú Ježiša. Nikdy na to nezabudnite! S týmto na mysli, sa poďme pozrieť na vec. Bez akýchkoľvek príkras ideme priamo k hlavnej myšlienke kontrastu medzi pýchou a pokorou.

Krása pokory ~ Kontrast medzi pýchou a pokorou

  • Pýchou naplnení ľudia vidia všetko dobro, ktoré robia a cítia sa hodní spásy.
  • Pokorní nesebeckí ľudia vedia, že spasenie získajú jedine skrze Kristovu spravodlivosť.

„Spasil nás nie pre skutky spravodlivosti, ktoré sme konali, ale podľa svojho milosrdenstva, (a to) kúpeľom znovuzrodenia a obnovením skrze Ducha Svätého“ – Títovi 3,5 (SLB)

  • Pýchou naplnení ľudia sa cítia sebavedomí a sú hrdí na to, koľko toho vedia.
  • Pokorní nesebeckí ľudia pociťujú pokoru pri vedomí toho, koľko sa ešte potrebujú naučiť.

Potom vošiel kráľ Dávid do stánu Božieho a posadil sa pred Hospodinom a povedal: „Kto som ja, Pane, Hospodine, a kto je môj dom, že si ma doviedol až sem?“ – 2. Samuelova 7,18 (Roh)

  • Pyšní ľudia ďakujú Bohu za to, že nie sú ako svetskí ľudia okolo nich.
  • Pokorní nesebeckí ľudia si uvedomia, že „pýcha“ samotná je rovnako smrteľná ako hriechy sveta.

„Každé pyšné srdce je ohavnosťou Hospodinovi; ruku na to, že nezostane bez trestu! – Príslovie 16,5

  • Pýchou naplnení ľudia prechovávajú zášť, pretože majú problém povedať „Mýlil som sa. Prosím, odpustíš mi?“
  • Pokorní ľudia nemajú problém rýchlo povedať „Prepáč, poďme na probléme popracovať.“

Keby si teda prinášal dar na oltár, a tam by ti prišlo na um, že tvoj brat má niečo proti tebe, nechaj svoj dar tam pred oltárom a odíď; najprv sa zmier s bratom, a potom príď a obetuj svoj dar.“ – Matúš 5,23.24

  • Pýchou naplnení ľudia sa zvyknú zameriavať na zlyhania a slabosti druhých. Zlomenosť druhých ľudí ich nepohne.
  • Pokorní ľudia hlboko preciťujú vlastné slabosti a obrovskú duchovnú potrebu, sú citliví k zlomeným ľuďom.

Spoľahlivé je toto slovo a hodno, aby bolo úplne prijaté: Ježiš Kristus prišiel na svet spasiť hriešnikov.“ – 1. Timotejovi 1,15

  • Pýchou naplnení ľudia musia dokázať, že majú pravdu a vyhnúť sa poníženiu aj v prípade, že sa mýlia.
  • Pokorní nesebeckí ľudia sú ochotní vzdať sa „práva na pravdu“ aj v situáciách kedy majú pravdu, pretože chcú byť radšej spravodlivý pred Bohom ako mať pravdu pred ľuďmi.

„Lepšie je totiž trpieť, ak to bude Božia vôľa, keď robíte dobre, než keď robíte zle.“ – 1. Petrova 3,17

  • Pyšní a zištní ľudia sebecky strážia svoj osobný priestor, čas a ich reputáciu.
  • Pokorní a nezištní ľudia majú veľkorysého ducha štedrosti a sú ochotní  byť v nepohodlí. Dovoľujú Bohu, aby chránil priestor, čas a reputáciu.

„Dávajte a bude dané aj vám — mieru dobrú, natlačenú, natrasenú a vrchovatú vám dajú do lona. Akou mierou meriate, takou bude namerané aj vám.“ – Lukáš 6,38

  • Pyšní a sebeckí ľudia sú príliš zaneprázdnení, než aby si všimli alebo podali pomocnú ruku „malým ľuďom“ v ich životoch, teda tým, ktorí im nijakým spôsobom nie sú na úžitok.
  • Pokorní a nesebeckí ľudia vždy hľadajú ako poslúžiť a pomôcť aj tým „najmenším“ ako keby slúžili Ježišovi.

Kráľ im odpovie: „Amen, hovorím vám: Čokoľvek ste urobili jednému z týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili.“ – Matúš 25,40

  • Pyšní a zištní ľudia prahnú po uznaní a potlesku a dychtia po povýšeniach, trofejách a oceneniach.
  • Pokorní a nesebeckí ľudia túžia byť vernými tak, aby bolo vidieť Božiu slávu a odťahujú sa od uznania alebo potlesku.

„Nie nám, Hospodine, nie nám, ale svojmu menu daj česť pre svoju milosť, pre svoju pravdu.“ – Žalm 115,1 (Roh)

  • Pýchou naplnení ľudia rýchlo vystavujú na obdiv svoje tituly a úspechy a cítia sa oprávnení na špeciálne zaobchádzanie s nimi.
  • Pokorní ľudia nepotrebujú hovoriť o ich titulov a úspechoch. Pokiaľ je Bohu priznaná sláva, tak im nerobí problém byť nepovšimnutými.

„Mnoho ľudí sa chváli svojou vernosťou, ale ktože nájde spoľahlivého muža?“ – Príslovia 20,6 (SEB)

  • Pyšní ľudia používajú ich život a akýkoľvek vplyv, ktorí získali ako pódium pre vystavovanie samých seba na obdiv.
  • Pokorní ľudia pódium a vplyv, ktorý im dal Boh na to, aby hľadali ako vyvýšiť Krista a uistili sa, že je vidieť iba On.

On musí rásť a ja sa musím umenšovať.“ – Ján 3,30

  • Pyšní ľudia majú problém slúžiť a podriadiť sa druhým, predovšetkým ľuďom v pozícii autority alebo vodcovského postavenia.
  • Pokorní ľudia, ako Ježiš, slúžia všetkým v pokore, bez ohľadu na ich status alebo pozíciu. Tých, ktorí im nie sú na osoh dvíhajú s rovnakým rešpektom, s akým podopierajú tých, ktorí majú nad nimi autoritu.

„A kto by chcel byť medzi vami prvý, bude váš otrok. Ani Syn človeka neprišiel dať sa obsluhovať, ale slúžiť a dať svoj život ako výkupné za mnohých.“ – Matúš 20,27-28

  • Pýchou naplnení ľudia vždy premýšľajú o všetkých dobrých veciach, ktoré pre Boha robia a tom, ako sa zbor alebo oddelenie služby bez nich nezaobíde.
  • Pokorní a nesebecky orientovaný ľudia si sú vedomí toho, že bez Boha neurobia nič hodnotné pre Jeho Kráľovstvo. Cítia sa pokorne keď ich vôbec Boh na niečo použije.

Veď Boh pôsobí vo vás, že chcete i konáte, čo sa jemu páči.“ – Filipanom 2,13

  • Pyšní a zištní ľudia sú častokrát chladní, vzdialení, strnulí, neodpúšťajúci a neprístupní. Pri nedorozumeniach čakajú, kým druhí urobia prvý krok.
  • Pokorní ľudia sú vrúcni, milujúci a prívetiví v ich správaní, odpúšťajú a sú ľahko prístupní. Rýchlo pristupujú k napraveniu chýb a zmiereniu.

Odhoďte každé rozhorčenie, vášeň, hnev, krik a rúhanie so všetkou zlobou. A buďte k sebe dobrí, milosrdní, odpúšťajte si navzájom, ako aj vám Boh odpustil v Kristovi.“  – Efezanom 4,31-32

  • Pýchou naplnení ľudia pri vystavení kritike často zaujímajú obranný postoj a nechcú aby druhí vedeli, že urobili chybu alebo zlyhali.
  • Pokorou naplnení ľudia prijímajú kritiku s otvoreným srdcom a hľadajú ako na základe nej môžu porásť. Príliš ich neznepokojuje keď ostatní vidia ich zlyhania.

 „Lebo Hospodin karhá toho, koho miluje, ako otec syna, ktorého má rád.“ – Príslovia 3,12

  • Pýchou naplnení ľudia majú tendenciu kráčať osamote a len s ťažkosťou zdieľajú ich duchovné zápasy a potreby s ostatnými.
  • Pokorou naplnení ľudia sú ochotní byť otvorení, zraniteľní a prirodzení pred ostatnými. Nezaujíma ich, či vyzerajú slabo, ale chcú byť autentický preto, aby Božia sila mohla byť oslávená aj v časoch ich slabosti.

Ale on mi povedal: „Stačí ti moja milosť, lebo sila sa dokonale prejavuje v slabosti.“ Preto sa budem radšej chváliť svojimi slabosťami, aby vo mne prebývala Kristova sila. – 2. Korinťanom 12,9

  • Pýchou a sebectvom naplnení ľudia pri vyznávaní hriechov, zvyčajne Bohu vyznávajú hriechy vo všeobecnosti. „Drahý Bože, prosím Ťa, odpusti mi všetky moje hriechy.“
  • Pokorou naplnení ľudia, keď vyznávajú svoje hriechy Bohu, vždy vyznávajú konkrétne hriechy. „Drahý Bože, prosím odpusti mi ……………. .“

„Vyznávajte si teda navzájom hriechy a modlite sa jeden za druhého, aby ste boli uzdravení. Veľa zmôže účinná modlitba spravodlivého.“ – Jakub 5,16

  • Pýchou naplnení ľudia si dávajú pozor, aby boli vnímaní ako osoby hodné rešpektu a nie ako „atrakcia“. Preto často žijú s tzv. samospravodlivou „fasádou“ na tvári.
  • Pokorou naplnení ľudia sa viacej zaujímajú o to, aby boli spravodliví pred Hospodinom a preto sa odvracajú od všetkých foriem pokrytectva alebo dvojitého spôsobu života.

Hospodin však povedal Samuelovi: „…Ja neposudzujem tak ako človek. Ten si všíma zovňajšok, Hospodin si však všíma srdce.“ – 1. Samuelova 16,7

  • Pýchou a egom naplnení ľudia sa porovnávajú s druhými a cítia sa hodní úcty a spásy.
  • Pokorou naplnení ľudia poznajú ich autentický hriešny stav a chvália Boha za to, že poslal Jeho Syna aby, hoci nezaslúžene, mohli prijať spasenie a česť.

„No Boh dokazuje svoju lásku k nám tým, že Kristus zomrel za nás, keď sme boli ešte hriešni.“ – Rimanom 5,8

  • Pýchou naplnení ľudia si myslia, že ich sú relatívne v pohode, avšak v skutočnosti sú slepí a nevidia skutočný stav ich srdca.
  • Pokorou naplnení ľudia neprestajne zachovávajú postoj „Bože, buď milosrdný mne hriešnemu!“

Mýtnik však stál v diaľke a neodvážil sa ani len oči zdvihnúť k nebu, bil sa do pŕs a hovoril: „Bože, buď milostivý mne hriešnemu.“ – Lukáš 18,13

  • Pýchou naplnení ľudia si myslia, že nepotrebujú oživenie, ale myslia si, že všetci ostatní ho potrebujú. (V skutočnosti, približne v tejto chvíli, si v mysli robia zoznam všetkých, ktorí tento zoznam potrebujú prečítať.)
  • Pokorou naplnení ľudia sú prví, ktorí si priznajú, že denne potrebujú duchovné oživenie! Neustále pociťujú potrebu po čerstvom vyliatí Ducha Svätého do ich sŕdc a životov.

„Či nás znova neoživíš, aby sa tvoj ľud mohol z teba radovať?“  – Žalm 85,7

„Zmiluj sa nado mnou, Pane, veď celý deň volám k tebe!“ – Žalm 86,3

„Krása Pokory“ bola revidovaná a upravená Melody Masonovou z prednášok Nancy DeMoss Wolgemuthovej o zlomenosti. Táto kapitola je použitá so súhlasom www.ReviveOurHearts.com . Túto výzvu srdca si môžete stiahnuť z internetovej stránky www.revivalandreformation.org